Fuckemon III

Cesta, kterou mu krejčí ukázal, vedla Jacka mezi ty nejhonosnější domy. Dům, který stál na adrese, která se shodovala s tou na smlouvě, mu připadal jako velký omyl. Jack chvíli váhal, než prošel branou.
Pro třípatrovou stavbu, která měla být Jackovým novým domovem, byl nejvhodnějším označením malý zámek. Celý rozlehlý pozemek byl obehnán vysokým živým plotem, který zajišťoval dokonalé soukromí před zvědavými pohledy z ulice. Široká štěrková cesta vedla k dvoukřídlým vstupním dveřím a o něco užší se stáčela podél jedné strany za dům. Jack mohl zatím jen odhadovat, jak dům vypadá uvnitř a hlavně, jak jeho otec, chudý farmář, přišel k takovému panství.
„Jestli jsi nebyl dobrým lovcem, tak jak jsi zaplatil takový dům, tati?“ šeptal Jack otázku, na kterou neměla nikdy zaznít odpověď. Byl tak zabrán do myšlenek, že útočící postavu postřehl až v poslední chvíli. Stín se kolem něj prosmýkl a zanechal po sobě bolest čelisti. Jack odskočil od koně a otočil se po útočníkovi jen proto, aby dostal loktem do břicha. Útočník nebyl nijak velký, měl sotva pět a půl stopy, ale byl neskutečně rychlý a obratný. Jack se opět otočil právě ve chvíli, kdy se k jeho obličeji blížila pěst. Reflexivně uhnul stranou, jednou rukou chytil útočníka za útlé předloktí, druhou se mu zapřel o břicho, plynulým pohybem jej zvedl do vzduchu a odhodil na trávník.
„To snad ne!“ zakroutil hlavou Jack, když se ozvalo ženské bolestné zasténání.
Přešel blíž, aby si agresora prohlédl. Na zemi před ním ležela dívka s ohnivě rudými vlasy spletenými do úzkých dlouhých copů na konci ozdobených kovovými sponami s ostrými háčky. Plášť s kápí, který jí sklouzl, odhalil štíhlou postavu. Přes plátěnou halenu měla korzet sahající jí od prsou až k pasu, kde měl široké třásně tvořící jakousi minisukni. Obyčejné kalhoty měla na stehnech staženy kovovými chrániči a strčené do vysokých holínek posázených kovovými pláty od špiček až ke kolenům.
„Ty nepatříš ke strážím! Kdo jsi? Proč jsi mě napadla?“ Jack stoupl dívce jednou nohou na hrudník, aby nemohla vstát.
„Jsem Amida, tvoje zhouba!“ vykřikla. „Takoví jako ty si nezaslouží nic dobrého! Zavolej stráže! Obviň mě! Ráda se nechám zavřít! Budeš mi dělat společnost!“
„Proč jsi mě napadla?!“
„Vím, co jsi za zač, bestie! Takoví jako ty dobře znám! Lovíte nás pro zábavu!“
„Nás?“ nadzvedl Jack tázavě obočí. „Co chceš?“
„Pusť mě! Zničím tě a osvobodím ty, které vězníš!“
„To bych tě neměl pouštět, nemyslíš? Ale něco ti navrhnu. Umíš se prát. Když mě porazíš, můžeš si vzít moji knihu. Prohraješ a budeš má, souhlasíš?“
„Neporazíš mě!“ zavrčela Amida.
Odstrčila Jackovu nohu a bez zaváhání zaútočila. Jack však její reakci očekával a jedinou ranou ji srazil opět k zemi. Chytil ji za vlasy a přitlačil ji k zemi. Amida se zmítala a kopala, ale nedokázala se osvobodit. Jack ji držel tak dlouho, dokud její odpor neochabl. Amida udýchaně lapala po dechu vysílená víc na duchu než fyzicky. Jack odemkl knihu. Bylo mu líto ponížení, které Amidě uštědřil. Odevzdaně, ale i vzdorně se na něj podívala a zmizela. Jack nalistoval novou záložku.
Fénix
Element: Oheň
Třída: Třetí
Pokora: 2/3
Výcvik: 3/5
BOJ: Sedavý útok + Škrtící útok + Bičový útok + Ohnivý útok +Ohnivé tornádo
Jack si prohlížel Amidinu podobiznu, která se fyzicky nijak nezměnila. Rusovláska byla i nadále štíhlou dívkou s malými ňadry i boky a copánky do pasu. Jedinou drobnou změnu proděla její garderoba, z které ubyl plášť, kalhoty a halena, takže z půlených košíčků korzetu trčeli do prostoru Amidiny bradavky a mezi třásněmi vykukovala čárka její mušličky.
Na obzoru se začalo smrákat a na Jacka padla únava. Byl to velmi dlouhý den a vybral si na něm svoji daň. Jack s uzdou koně v rukou se došoural po cestě až za dům, kde jak čekal, našel stáje. Postaral se o koně, aniž by jej napadlo, kde se krmení a čerstvá voda ve stáji vzali. Několikaminutová a nakonec i docela příjemná šarvátka s Lindou, se nemohla rovnat vysilujícímu hodinovému boji s Amidou. Když procházel branou, chtěl si Jack celý dům prohlédnout, teď však toužil jen po tom najít postel, do které by se mohl svalit. Každý krok mu najednou připadal jako by se snažil uběhnout míli během vteřiny a když narazil na kanape v knihovně, aniž by si sundal plášť, svalil se na něj a okamžitě tvrdě usnul.