Fuckemon II

Apr 20, 2014

I když bylo město relativně malé, mohlo se pochlubit několika honosnými panskými domy a žilo čilým ruchem a to nejen na velkém tržišti, které bylo v samém středu města.
Jack vjel do města východní branou jako vždy, když přijížděl za obchodem. Strážný si jej měřil podezřívavýma očima, ale nezastavil jej. Bylo krátce po poledni a ulice byly přeplněny lidmi, ale před velkým černým hřebcem s jezdcem celým v černém, se slunečními brýlemi a se šátkem s vyšitou otevřenou tygří tlamou, který si Jack uvázal přes nos a ústa kousek před městem, se dav sám od sebe rozestupoval.
Radnice, dominantu tržiště, zdobila mapa, kterou Jack chtěl využít k nalezení svého domu. Jeho pozornost však upoutalo krejčovství, které sice nikdy nenavštívil, ale ani si nepamatoval, že by jeho vývěsní štít byl rámován stejným řetězem, který zdobil zámek knihy. Sledován zvědavými pohledy sesedl z koně a vešel do obchodu. Po obou stranách obchodu byly různé modely panského oblečení, které vypovídalo o bohatství svého nositele. Přímo proti dveřím byl dlouhý pult, za kterým se nad jednou ze zásuvek, otočený zády ke dveřím, skláněl lehce prošedivělý muž ve středních letech.
„Čím mohu posloužit?“ zeptal se muž, aniž by se ohlédl.
„Asi ničím,“ přiznal popravdě Jack a upoutal tak mužovu pozornost.
„Hm… Jestli dovolíte poznámku, máte velmi osobitý styl. Jdete loupit?“ zeptal se lehce nejistým hlasem krejčí. Jack chtěl zlostně odpovědět, ale včas zaváhal a uvědomil si, jak vypadá. Sundal si brýle s šátkem. „To je lepší, děkuji. Takže, čím Vám posloužím? Nebo snad Vašim mazlíčkům?“ Při pohledu na Jackovu nechápavou tvář ukázal na knihu, která mu vyčuhovala zpod pláště. „Nehledě na Váš impozantní zevnějšek, jste jistě nováček.“
„Ano, dalo by se to tak říct,“ přitakal Jack a položil na pult knihu.
„Zde ne. Pojďte za mnou.“ Krejčí zamkl dveře a vedl Jacka malými dveřmi do sklepa. „Zdejší lidé nejsou lovcům příliš naklonění, proto bych Vám doporučil nehlásat, kým jste. I zde je ovšem kolbiště a navíc i spousta vhodných objektů,“ vysvětloval muž, zatímco sestupovali po schodišti. „Jistě budete souhlasit, že použití správného oděvu krásně doplní nejen Váš vzhled, ale i vzhled Vašich mazlíčků. Krom běžných materiálů, jako je třeba kůže, jako jeden z mála dnes zpracovávám i materiál z dob minulých, kterému se říkalo latex, nebo guma, chcete-li. Prosím, vyberte si!“ rozpřáhl vítězoslavně ruce krejčí.
Jack se rozhlédl kolem sebe a němě žasl. I zde byly figuríny, ale na rozdíl od těch v nahoře tyto byly oděny do různých modelů z kůže, lesklých kombinéz a šatu ze stejného materiálu. „To je…“
„Není to levné, ale je to působivé, že?“ zasmál se spokojeně krejčí. „Směl bych si teď prohlédnout Vaše mazlíčky?“ Jack odemkl knihu a nalistoval Lindinu stránku. „Nádherný kousek. Selky jsou dost běžné, ale Vaše je vskutku půvabná. Navíc to jméno… neobvyklé. Její podobu jste také ovlivnil?“ chrlil ze sebe krejčí, kterého zákazník jako Jack zjevně potěšil.
„Já… ne… Nevím, co tím…“
„Chápu. Asi Vám to budu muset vysvětlit. Při prvním chycení, se každý Fuckij trochu změní. Často kniha vyzdvihne jeho vnitřní podobu, ale zkušení lovci mohou Fuckium vtisknout vlastní představu o jejich podobě. Ovšem já tu nejsem od toho, abych Vás poučoval. Jestli se Vám, něco zalíbí, povolejte svoji fuckemonku a řekněte. Samozřejmě se můžeme domluvit i na něčem unikátnějším, přímo podle Vašich představ.“
Jack si prohlížel všechny vystavené věci a představoval si, jak by v tom kterém kousku vypadala Linda. Nedokázal se rozhodnout. Nakonec však několik věcí vybral, nanosil je na pracovní stůl a povolal Lindu. Krejčí si ji prohlížel s neskrývaným zájmem, a jak se zdálo, Lindě to naprosto nevadilo.
„Pomohu ti do tvého nového úboru,“ oznámil Lindě Krejčí, ta však před ním ustupovala, dokud jí Jack nepřikázal poslechnout.
Krejčí zkušenými pohyby svlékl to málo, co měla Linda na sobě a nezapomněl se přitom letmo dotknout jejího těla. První na řadě byla celotělová kombinéza z černého latexu s otevřeným rozkrokem a malými otvory pro bradavky. Nejprve však podal něco, co připomínalo širokou obruč, na kterou naroloval celý trup kombinézy od krku až k rozkroku. Posadil Lindu na kraj stolu, obě nohy jí pečlivě potřel lubrikantem a pomohl jí do nohavic s anatomicky tvarovanými chodidly. Poté celý postup opakoval s trupem a rukama, takže během chvíle měla Linda obruč až u krku, kde jí ji opatrně sundal. Kombinéza se okamžitě stáhla na původní obvod krku a těsně přilnula k jejímu. Nebylo ani potřeba vyhladit žádné záhyby, jak dokonale seděla. Krejčí položil Lindu záda na stůl, odložil lahvičku a vzal do rukou jinou, ve které byl zastrčený štěteček. Pečlivě jím nanesl obsah lahvičky kolem linie Lindiných vlasů, rtů, nosu a na víčka. Vzal do rukou dosud volně visící část kombinézy, natáhl ho Lindě na obličej a pečlivě urovnal.
Po chvíli nechal Lindu vstát a předvést se. Kombinéza byla tak tenka, že Lindu nijak neomezovala a to ani při mrkání. Blonďaté vlasy dokonale kontrastovaly s její novou černou kůží. Dalším kouskem, který Jack vybral, byly kalhotky ze silné gumy se dvěma velkými dildy uvnitř. Krejčí vytáhl kalhotky Lindě ke kolenům, obě dilda notně potřel lubrikantem a začal je do ní malými přírazy zavádět. Sotva se špičky prodraly do Lindiných dírek, ta začala slastně vzdychat a krouživými pohyby pánve se tlačit proti jeho ruce.
Když z Lindy dilda ještě stále vyčuhovala pár centimetrů, nechal ji krejčí posadit se obkročmo na čtyř-nožku s úzkou deskou nahoře. Na kotníky ji uvázal kožené řemeny a s Jackovou pomocí táhal za provazy, které přes oka v podlaze tlačili Lindu proti desce tak dlouho, dokud neměla dilda v sobě celá. Uvázal provazy, aby se Linda nemohla nadzvednout. Stejné řemeny jí uvázal i na ruce a napnul Lindu do podoby velkého X. Ze stolu vzal vysoký korzet s podvazky vyztužený kosticemi ze silné černé gumy s růžovými okraji a švy a začal jí ho utahovat kolem pasu. Když se okraje korzetu spojily, Lindin už tak útlý pas se zmenšil na pouhých třiačtyřicet centimetrů.
„Přizpůsobivost jejich těl je vskutku úžasná,“ pochvaloval si krejčí, když odvazoval Lindu.
Odvedl ji ke stolu a opět ji posadil na okraj. Linda při každém kroku sténala a vzdychala, jak se oba vetřelci v ní pohybovali a vzájemně se třeli. Dalším kouskem byly černé latexové punčochy s růžovým síťovaným vzorem. Jako poslední přišly na řadu kozačky pod kolena na pětipalcovém podpatku ve stejné černo-růžové kombinaci korzetu. Kozačky měli po celé délce háčky, takže i když růžové tkaničky pod jeho rukama rychle stoupaly. Než zavázal obě boty, chvíli to zabralo.
„Na nezkušeného loutkaře jste vybral opravdu skvostně,“ pochválil Jacka krejčí, když se před nimi Linda prošla. „Jen doufám, že jste příznivcem intenzivního tréninku, nebo rychlých soubojů. Vaše volba,“ ukázal krejčí na Lindin rozkrok, aniž by čekal na Jackovu odpověď, „je vynikající umělou obranou před některými útoky, ale značně snižuje výdrž Vaší selky.“ Jack nepotřeboval další vysvětlení. Živě si pamatoval, jak Linda prohrála jejich souboj. Ještě stále při té vzpomínce cítil její sladkost. „Jestli jste takto spokojen, půjdeme nahoru a dokončíme transakci,“ přerušil tok jeho myšlenek muž a pokynul ke schodům.
Když Jack opouštěl krejčovství, byl jeho měšec lehčí o dva tisíce kreditů, což byla suma, se kterou by na farmě vystačil hospodařit celý rok. Jako přídavek jej krejčí nasměroval k jeho novému domovu a prozradil mu i to, které další služby může ve městě využít. Zdejší aréna sice byla malá, ale poctivá a prosperující. Ve městě chyběl trenér, ale byl tu obchodník, který měl vše, nač si loutkař vzpomněl. Včetně svitků s fuckemony, které vykupoval od lovců a loutkářů. Jack se u obchodníka zastavil a pořídil si knihy, za které sice sklidil pohrdavý úšklebek, ale které pro něj osobně byly nepostradatelné (Manuál začínajícího loutkaře a Atlas fuckemonů) a hned poté zamířil domů.